Hugo Knives – z domácí dílny ke kovadlině
Stránka hugo.717.cz patřila mladému nadšenci do nožířství a uměleckého kovářství, který si zvolil přezdívku Hugo a svůj web pojal jako otevřený deník vlastního učení. Nešlo o firemní prezentaci ani e-shop – autor tu jednoduše sdílel fotky svých pokusů, popisoval, jak k řemeslu přišel, a shromažďoval poznámky o materiálech a technikách pro sebe i pro další začátečníky.
Od dlabání do dřeva po první výheň
Podle vlastního vyprávění autora začalo vše docela nevinně – vyřezáváním do dřeva a drobnými pokusy, kdy se občas objevil i kousek kovu. Skutečný obrat přišel ve chvíli, kdy začal navštěvovat místního kováře a „otravovat” ho prosbami, aby směl zkusit práci s kladivem a výhní. Postupně strávil v cizí kovárně čím dál víc volného času, až si nakonec pořídil vlastní starou výheň a odvezl si ji domů. Chyběla mu kovadlina, a tak si zpočátku vystačil s obyčejnou kolejnicí, než sehnal něco pořádnějšího. Tenhle popis první, nedokonalé domácí dílny je typickým obrazem toho, jak se řemeslo kovářství a nožířství v Česku často předává – ne školou, ale trpělivým okukováním u zkušenějších a vlastními pokusy a omyly.
Návštěvy Hefaistonu a dalších kovářských akcí
Významnou roli v autorově motivaci sehrály návštěvy mezinárodního setkání uměleckých kovářů Hefaiston v Lipníku nad Bečvou – tradiční akce, kam se sjíždějí kováři z celé Evropy ukázat své práce, od nožů přes zbraně po sochařské kovářské výtvory. Zvuk kovadlin, žár výhní a řemeslné umění vystavovatelů podle autora citelně ovlivnily jeho rozhodnutí věnovat se oboru dál. Web zmiňoval i účast na dalších podobných setkáních, mimo jiné takzvaných Brtnických kovadlinách, což je menší regionální obdoba podobných kovářských srazů.
Materiály, oceli a technické poznámky
Nezanedbatelná část stránky byla věnována technické stránce nožířství – autor si sem ukládal přehledy různých typů nožířských ocelí (od běžnějších po prémiové practické oceli používané při výrobě čepelí), srovnávací tabulky značení ocelí podle různých norem a poznámky ke zkoušce tvrdosti podle Rockwella, tedy standardní metodě měření tvrdosti kovů používané i v nožiřském průmyslu. Samostatná rubrika se věnovala také péči o hotový nůž – běžným zásadám, jak čepel udržovat, ostřit a chránit před korozí.
Galerie vlastní tvorby a učení za pochodu
Stránka obsahovala rozsáhlou fotogalerii, kde autor dokumentoval postup svých prací – od prvních nedokonalých kousků až po propracovanější nože, včetně technik jako damašková ocel nebo takzvaná mokume gane, tedy japonská technika vrstvení a spojování různobarevných kovů, o níž web odkazoval na podrobnější pojednání jiných nadšenců z komunity kolem serveru knife.cz. Celkově šlo o typickou ukázku komunitního nožířství jako koníčku – oboru, který v Česku žije především díky nadšencům sdílejícím zkušenosti na osobních webech, fórech a společných srazech, nikoli díky komerčním školám.
O této stránce
Na adrese hugo.717.cz běžela kolem roku 2010 osobní stránka amatérského nožíře a kováře, dokumentující jeho začátky v oboru, návštěvy akcí jako Hefaiston a technické poznámky o ocelích a péči o nože. Tato stránka je informační rekonstrukcí na základě archivu – není aktuální stránkou autora a jeho případná další tvorba či kontakt se mohly v průběhu let zcela změnit. Původní podobu najdete v archivu Wayback Machine.