Takže jsetli tady někdo narazil na švába, tak to je vlastně prvopočátek kovárny... Železu předcházelo dlabání do dřeva a takovou pomlčkou byly právě nějaký ty kousky, kde se neobjevilo jen dřevo, ale i železo. Moc takovejch "výtvorů" nebylo a ještě míň se jich dochovalo na fotce. Jeden z dochovanejch je teda ten šváb. Otravoval jsem kováře - mistra kováře, za kterým jsem chodil otravovat je jednou o to, podruhý o tamto a někdy si to i zkusil. Souběžně s tímto škemráním jsem začal jezdit i na Hefaiston do Lipníka nad Bečvou a zvonění kovadlin, čouzení výhní a hlavně neuvěřitelný výtvory mě pro další roky nasměrovaly na tuto cestu. Zprvu jsem chodil do kovárny k mistrovi do Police, kde jsem si osahal kladivo a naučil ho držet. Poprvé jsem tady zatopil ve výhni a taky se tu asi prvně spálil.
V polický kovárně jsem se pokoušel trávit pokud možno všechen volnej čas. Někdy to taky nevyšlo a já nechtěl pořád otravovat. začal jsem shánět vlastní výheň, což se mi po čase podařilo a starou lotinovou výheň jsem si dovezl domů šťastnej jak blecha. Chyběla mi kovadlina, tak jsem zezačátku tloukl do kolejnice, která se coby kovadlina rozhodně neosvědčila. Celý dny proseděný u inzerátů na netu se vyplatily a já si pro vysněnou kovadlinu jel 180 km.... do obce Časy. Po příjezdu na místo a pohledu na domovní číslo jsem věděl, že jsem ve správnou dobu na správným místě. Na brance bylo č.p. 41... Neměl jsem radost jen z toho, že adresa byla shodná s adresou, na kterou jsme mířili, ale číslo domu bylo stejný jak naše domovní číslo. Naplněn euforií jsem si svoji novou milenku (jak kovadlinu pojmenovala moje drahá polovička) odvezl domů.





Tady ještě je
pokračování příště
Tak tady se asi časem objeví pokrok v kovárně... myslím především technický zázemí. No začátky na kolejnici sem už asi nedám, ale začátky takový byly.

Začínáme

Damašky

Když mě začal damašek zajímat, prohlížel jsem jen nějaký fotky, ale nikde jsem se nedostal k "živýmu" kousku železa z damaškový oceli, abych si s ním mohl pohrát, prohlídnout ho, vyzkoušet atp. Neznal jsem v tý době nikoho, kdo by v dosažitelným okolí nůž z tohoto materálu měl a byl svolnej k tomu mi ho půjčit na vyzkoušení. Tak jsem si svařil damašek svůj...

Začátek

Se začátky mých pokusů s damaškovou ocelí jsem se začal zajímat i o to, jak v čem vzniká jaká kresba, jakou barvu má jakej materál, jak a co se dá svářet a vůbec všechno co se okolo svářkového damašku točí. Podotýkám "svářkovýho damašku".... pravý damašek - původní - je něco trošku jiného a až se blíž seznámím s tímto "pravým damaškem" tak sem o tom taky přiložím nějakou řádku. ˇ

Použitelný materiál

V první řadě už dnes vím, že nemá smysl pokoušet se svářet dva "jakýkoliv" materiály, jak jsem to udělal při mým prvním pokusu, kdy jsem vzal pod ponkem v kovárně nějaký dva kousky železa a ty jsem svařil, přeložil a svařil a přeložil... a... a... a..... no a pak vybrousil a pokoušel se vyleptat. Svařit se to podařilo dobře, že jsem tomu ani nevěřil, ale při leptání a hlavně po něm, nebyla žádná kresba vidět. Jen při určitým úhlu pohledu a za dostatečnýho světla. První leptání jsem proved v kyselině chlorovodíkový. Není to to pravý... ten smrad je hroznej, žere to ruce a vůbec, musím sehnat něco lepšího... ale o tom později. K samotnýmu materiálu... po zakalení jsem s ním sice řezal a krájel všechno co se dalo a později se ukázalo, že se toho moc nedalo. Používal jsem ho v kuchyni, pro zjištění reakce v agresivním prosředí,, používal jsem ho venku na řezání čehokoliv, používal jsem ho na otevírání konzerv, na řezání provazů, dřeva.... Docela jsem měl radost, že tomu železu se moc reznout nechce, pokud se za ovocem ukrojí ještě kousek salámu. No nepotěšila mě ale tvrdost, řezivost a mechanický vlastnosti celkově.

Na druhej pokus jsem vybral materiály o kterejch jsem aspoň věděl, že jsou tvrdý a v paketu byl pilník, katr, kus tuším 13180 a jakejs kousek pásoviny. Svařilo se to docela v pohodě. Více druhů oceli jsem použil protože jsem doufal, že alespoň jeden kus bude nějak kontrastovat. Z hlediska barevnosti jsem byl docela překvapenej, jak se to pěkně vybarvilo a z hlediska vlastností mechanických jsem spokojenej taky a proto jsem při dalších pokusech zůstal co se týče tvrdejch složek u pilníku.

Neustával jsem ale ani náhodou v pročítání různejch stránek internetu, kde jsem se pokoušel zjistit, jakej že materiál se na svářkový damašky nejlíp hodí. Nejčastěji jsem se dozvídal "stabilka a katrovina". Nějakej čas... a vlastně až dodnes se pokouším po všech koutech shánět stabilku (19312 - 19314) v pokud možno nejpoužitelnějších průřezech. Další složkou k stabilce je katrovina. Jedu katrovou pilu jsem měl doma a pokusil se ji do damašku zavařit, ale co to??? Zase žádnej barevnej kontrast. Šťastnou náhodou se mi podařilo nakontaktovat na mistry Petra a Petra Dohnalovi, kteří mě nechali nahlídnout do jejich "kuchyně" a poskytli drahocený rady. Tady jsem se mj. dozvěděl i to, proč můj katr není vidět v damašku s tmavým železem. Musí to být niklovej katr... hihi... docela prkotina, ale funguje to ikdyž v tý době ještě pořád ne tak jak bych si představoval, že to fungovat bude.

Leptání

Ještě pořád jsem v tý době leptal buď kyselinou chlorovodikovou, nebo síranem železitým. Chlorid železitý jsem se pokoušel sehnat v různých drogeriích v okolí bydliště, ale bez výsledku. Všude mi řekli, že to nevedou a tak jsem se pokusil chlorid objednat z netu. Tam jsem ho našel hned, ale za kilo, který stojí asi 120,- Kč bych dal dalších asi 160,- Kč poštovný.... no to jsem teda nedal. Další způsob byl, vyrobit si chlorid doma sám. S mýma chabýma znalostma z chemie jsem se toho trošku obáával. Opět na netu jsem našel návod k jeho výrobě... tady je:

Do 1500 ml kyseliny chlorovodíkový se nasype 200 g železa. Nejlépe železný rudy, nebo aspoň rezavých hřebíků, špon a tp. Po rozpoštění železa vznikne FeCl2, tedy chlorid železnatý. Následně je třeba z dvojmocnýho železa udělat trojmocný. Nevím vůbec co to znamená, ale prakticky se to snad naředí peroxidem. Poté vznikne FeCl3, což je chlorid železitý. Vzhledem k tomu, že jsem potkal jakýhos pána, kterej coby chemik má jiný možnosti jak já a ještě přislíbil, že chlorid sežene a objedná, upustil jsem od pokoutný výroby chloridu v domácích podmínkách a rozhodl se ještě vyčkat. Stále ještě vyčkávám, ale hned jak to bude, hodím další řádky.

HUGO

V době, kdy jsem ještě ani neměl potuchy, jakým způsobem budu svoje nože značit, nevěděl jsem ani jakou je budu značit značkou. Ta přišla sama od sebe a tak se mi zalíbila, že jsem ji začal užívat.

Nejdřím jsem si myslel, že bych mohl na čepele razit písmenko.... D? no to ne.... to maj Dohnalovic kluci, B? no to je zase Brixi... napadla mě hlava bulíka... to je zase Hofman. Přestal jsem se na chvíli zabývat nad tím co na čepel značit, ale vrátil jsem se k tomu jak to na čepel značit. Narazit písmenko by bylo jednoduchý, ale potřeboval jsem raznici... a ještěpředtím někoho, kdo mi ji udělá, protože na to bych vlastníma silama nestačil. Pak mě napadlo, že když čepel vyleštím, je lesklá a když se naleptá, je černá. Myslel jsem si, že bych mohl zakrýt kousek, kterej by po leptání zůstal lesklej a tak by byl nůž vlastně označenej. Jak ale ten kousek, kterej má být lesklej zakrýt? Skusil jsem propisot... POvedl se mi koupit až asi v třetím papíráku. Všude mi tvrdili, že byl naposledy kmání někdy za totáče a že se dnes už sehnat nedá. Nicméně jsem ho sehnal, donesl domů a pokusil se o to, vyleptat písmenko na čepel. A jsme zase u písmenek. Pořád jsem nevěděl co, jaký písmenko, nebo jaký písmenka. Vtom mi proběhl pod nohama náš Hugo. HUGO.... no to bych mohl skusit, napadlo mě. Není to ani dlouhý, ani krátký, vyzkouším si aspoň, jestli jsem schopnej dodržet rozestupy písmen. Halepil jsem písmenka a šup s tím do leptadla. Po chvíli jsem želízko vytáhl, slepil propisot a ... překvápko. Nejen že to zakrytý zůstalo lesklý, ale ono to zakrytý zůstalo vystouplý. Tak se mi to zalíbilo, že u toho zůstanu. Rád bych, aby nože, který ponesou značku se jménem našeho psa měly stejnou náturu jako on, jako bulteriér Hugo, aby byly tvrdý, ostrý a nezlomný. Od tý doby je HUGO na všech nožích, který u mě vznikly.
Prako

Prako

revoluce v brou

revoluce v brou

revoluce v broušení
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "5676"
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one